IV. cesty

 

Svět vlastní malou ale hlubokou škatulku.

 

V této škatulce jsou IV šuplátka.

Každé šuplátko je jedna cesta životem.

 

To I. cesta vede rovinou- nerovinou, zkrz déšť a bez času.

 

Tuto cestu volí lidé, kteří žijí krásu pravě tohoto okažiku. Spontání a nezávazní- pohoda v bouři.

 

Ta II. cesta je divoká!

 

Je to cesta tekoucího potůčku, divoké řeky a prudkého vodopádu.

 

Teče a nedrží se starých zážitku, blahobytu či naďeje.

 

Vše přijde a odejde a zase přijde nové - je to cesta naprosté důvěry v čas a sama sebe,

pohody a přítomnosti!

 

Třetí šuplátko je symbol únavenosti a povrchnosťi.

 

Je to cesta „na kávu“ – čim chci říci, že lidé volíci tuto stezku se zabývají jen vlastňím okolím, vlastňím časem- 24 hodin mírného a omezeného pohybu v tělesném a duševním smyslu.

 

Čtvrté šuplátko je šiuplátko nekonečného čekaní a beznadějné naděje.

 

Zabetonované životní sny hladovějí po náplnění a umírají neuěřitelnou bolestí z výčitk nehybnosti.